ZAJÍMAVOSTI

Poslední úpravy: 27 December 2017 10:00:04


Koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis)

27/12/2017

Na Českomoravské vrchovině, mezi Velkým Meziříčím a Třebíčí leží vesnička Trnava. Nedaleko od ní je malé návrší s nepříliš poetickým místním názvem Kobylinec. Je to na první pohled typický kopeček se skalkami a borovým remízkem mezi poli a lesy, dříve využívaný jako pastvina. Takových na Vysočině najdete stovky. Netypický je ovšem svým bylinným porostem. Brzy zjara, na přelomu března a dubna, na něm rozkvétají květy koniklece velkokvětého.

Pokud v té době tato místa navštívíte, octnete se v úplně jiné krajině, v úplně jiném světě. Tou náhlou změnou se až tají dech. Stojíte u modrofialového koberce tisíce květů. V období, kdy si po dlouhé zimě oči ještě nezvykly na barvy jara, je to neuvěřitelná změna. Květy koniklece rozkvétají dřív, než vyrostou listy, proto vidíte v šedé stařině záplavu květů, které jsou dominantní ozdobou v té době ještě skromné jarní květeny.

Koniklec velkokvětý je silně ohrožený druh (je na červeném seznamu ČR, je na seznamu přísně chráněných druhů rostlin podle Bernské úmluvy a patří mezi druhy chráněné evropskou legislativou Natura 2000). Je to středoevropský endemit, jeho rozšíření je v panonské části jižní Moravy, na několika málo lokalitách v Rakousku, Slovensku, Maďarsku a severním Srbsku. V Čechách ho nenajdete. Na Moravě, kromě již zmíněné lokality v Přírodním parku Třebíčsko, je možné ho ve větším počtu najít v okolí Brna, na jižních svazích Hádů, na Pouzdřanské stepi, v Národním parku Podyjí, na Pálavě a na několika málo dalších místech jižní Moravy.

Koniklec velkokvětý je vytrvalá stepní rostlina, vysoká 5 - 30 cm, celá ochlupená, listy jsou přízemní, vyvíjejí se až po odkvětu. Atraktivní velké květy jsou otevřené, fialovomodré (ovšem s bohatou škálou odstínů od světle růžové, přes fialovou až do odstínů modré). Vzácně vytváří i bělokvěté jedince. Plodem jsou nažky, které po dozrání roznáší vítr do okolí. Nejlépe se mu daří na stanovištích bývalých pastvin, nebo na místech, které byly v minulosti pravidelně sečeny.

Celá rostlina je za čerstva jedovatá, obsahuje toxickou látku ranunkulin, který je ovšem velmi labilní a rychle se rozkládá na jedovatý protoanemonin a glukosu.

Jméno koniklec neznamená klec, ani past na koně, ale je odvozeno od staročeského "poniknúti" (což znamená hlavu skloniti). Však také dřívější název koniklece byl poniklec. Květy konikleců se k večeru sklání k zemi. Odtud patrně vznikla představa, že má moc uspávat. Dříve se také koniklec používal v lidovém léčitelství (podle pověstí jeho kořen zaháněl i morovou nákazu).

Konec

Fotografie a text Antonín Havlát

Zpět