ZAJÍMAVOSTI

Poslední úpravy: 15 October 2017 11:44:40


Fotografování ledňáčka

15/10/2017

Plachý a neklidný ledňáček říční je pro svou zářivě světle modrou barva zadní části hřbetu a nadocasních krovek nazýván "létající drahokam." Je u nás poměrně vzácný. Jeho počty se podle tuhosti zimních mrazů, které dokáží ledovým příkrovem na vodních plochách jeho populaci decimovat, pohybují mezi 300 a 700 páry. Je to údaj z konce osmdesátých let, tak kdo ví jak je to dnes?.

Potkat se s ním můžeme na řekách, potocích, rybníkách nebo, jezerech, kde své teritorium prolétá značnou rychlostí. Najít ho je proto velice obtížné. Nejlépe se fotografuje když vyhlíží kořist. Při tom sedí nehnutě na větvi a pozoruje vodu pod sebou, do které se pak střemhlavě vrhne za proplouvající rybkou.

V zimě, kdy je většina ploch pokrytá ledem, se jeho stanoviště hladá snadněji. Je odkázaný na nezamrzlé úseky řek.

Tak jsem se s ním setkal také. Šel jsem fotit skorce. Hledal jsem je na místech, kde v dírách v ledovém příkrovu proudila rychlá voda přes kameny. Prohlédl jsem dva jezy ale skorci kamsi zmizeli. S prázdnou kartou jsem neodešel. Procházel jsem kolem jednoho místa bez ledu, když za mnou najednou voda šplouchla. Otočil jsem se, hned tam zamířil objektiv a stiskl spoušť. Ledňáček, který udeřil do vody již vzlétal s chycenou rybkou a já jsem ho ulovil jen okrajem záběru. Zdržel jsem se tam ještě asi půldruhé hodiny. Pro několik snímků mi ještě zapózoval. Jednou jako socha na zábradlí a párkrát na stromě na druhé straně řeky. To bylo dost daleko i na malou fotku pro web.

Druhý den jsem nenápadně čekal asi 15 metrů od místa, kde jsem se s ním setkal. Bylo zataženo hustými mraky, poletoval drobný sníh a foukal nepříjemný vítr. Vydržel jsem tam cca hodinu. Za tu dobu se ledňáček vrhl sedmkrát střemhlav do vody a pětkrát byl při tom úspěšný. Já tolik úspěchů nezaznamenal.

V dubnu jsem pár kilometrů odtud vysledoval dalšího. Předcházelo tomu prohlížení břehů dalekohledem, až se mi podařilo najít místo kam odsedal. Když jsem si to několik dnů po sobě ověřil, vzal jsem si pak s sebou foťák, stativ a maskovací síť. K odsedací větvičce se nedalo moc dobře přiblížit. Postavil jsem stativ opodál a dobře se zamaskoval. A pak jsem jen čekal a čekal a čekal.

Za dvě a půl hodiny na zemi na mě zaštěkali tři psi a jeden se na moji síť pokoušel zvednout zadní nohu. Na toho jsem zaštěkal já a on upaloval pryč a páníček za ním.

Poslední třičtvrtěhodina byla výživná. Ledňáček sice sedl jinam, než jsem čekal a poprvé jsem fotku nestihl, ale ještě se pak dvakrát vrátil (pokaždé na jinou větev) a to jsem byl již připraven. Když jsem se zvedal před odchodem ze země, vzpomněl jsem na otázku: "K čemu je nejdůležitější mít s sebou stativ?" Má odpověď zní: " Aby se fotograf dokázal s jeho pomocí vůbec zvednout..".

Další dvě setkání proběhla v květnu. To jsem dostal tip od kamaráda. Našel jsem vhodné místo těsně u vody v blízkosti odsedací větvičky, pár dnů tam nechal ležet maskování, které jsem postupně zvedl do potřebné výšky. Několik fotek se mi podařilo. Pak jem se tam již nevracel, abych ho nerušíl.

Autor: Karel Ženíšek

Foto: Karel Ženíšek

Foto: Karel Ženíšek

Foto: Karel Ženíšek

Foto: Karel Ženíšek

Foto: Karel Ženíšek

Foto: Karel Ženíšek

Konec

Text: Karel Ženíšek

Zpět