ZAJÍMAVOSTI
Poslední úpravy: 22 January 2015 20:44:59
Jeden staví, a jiný… také staví
22/01/2015Ten jarní den nebyl pro fotografování příliš vhodný. Většina oblohy byla zatažená a jen občas slunce na okamžik prosvítilo na zem mezerou mezi mraky. Bylo znát, že zima ještě docela neodešla, otevřenou a holou krajinou se volně proháněl studený vítr.
V nižším porostu u vody se však cosi dělo. Jakási koule na větvích, dosud holých - nebyla právě nejnenápadnější. A hned na druhý pohled bylo zřejmé, o co doopravdy jde… Stavitelské umění jednoho poměrně exotického druhu pěvců je natolik výjimečné v našich krajích, že se jejich výtvor pak už nedá zaměnit za nic jiného…
Už je to několik let, co jsem měl to štěstí naposledy pozorovat stavění hnízda moudivláčka lužního. Tenkrát se pak už další roky ale neobjevili a hnízdní lokalita přestala bohužel existovat. Možná se rodiče již nevrátily to další jaro ze zimovišť, pravděpodobněji však jim lokalita nějak přestala vyhovovat; -změnily se místní podmínky a do té doby hnízdící pěvec se už na tom místě neukázal.
Až nyní se opět setkávám, i když na jiném místě, s tímto u nás jediným žijícím zástupcem pěvců, z čeledi moudivláčkovitých. Moudivláček lužní si staví jedno z nejkomplikovanějších a nejpropracovanějších hnízd. Stavba hnízda mu může zabrat až tři týdny a to ke všemu nestaví obvykle jen jedno jediné. Právě na tom bývalém hnízdišti jsem jich různě rozestavěných či dokončených viděl tehdy asi až pět.
Tento moudivláček už se stavěním pokročil. Základní náplet na větev už byl dokončený včetně smyčky, už měl celý základní "košíček".
Když znovu přiletěl, pilně pokračoval v "pletení" dál.
Na začátku snad začíná stavět nejdříve sameček jen zcela sám, ale později se k němu přidává i samička a budují hnízdo ve dvou. "Takový palác" - to není jen tak…
Štěstí měl i tento moudivláček, který již v páru byl; po chvíli se skutečně "paní moudivláčková" objevila také a oba ptáci tak stavěli hned ze dvou stran hnízdo dál.
Tento párek zasloužil obdiv i z jiného důvodu. Po dosud holých, ve vegetaci neskrytých pláních se proháněl ještě značně studený vítr a hnízdo na tenoučkých větvích břízy mu bylo zcela vystaveno všanc. Ve větru se zmítalo a létalo tak divoce, že většinu času bylo zcela mimo hledáček! Vyfotografovat ho znamenalo buď dlouze čekat na nějakou vzácnou chvilku klidu mezi divokými větrnými poryvy, anebo se přizpůsobit a sledovat celým snímacím vybavením to v elipsách či jiných prapodivných křivkách to nepravidelně "létající bydliště" do všech stran a ve stálém pohybu…
Ani to však jeho majitelům nevadilo a pokračovali ve stavění dál. Jistě nebude mnoho těch, kteří by mohli říci, že si svůj dům postavili současně během jízdy na kolotoči nebo spíš nějaké splašené dráze.
A nemělo to vliv ani na hnízdo samotné, i navzdory větru odolávalo také dál, drželo zcela bezpečně, spletené s jemných ale přitom pevných vláken. Ještě, že nebyla dosud snůška v hnízdě, to už by byla opravdu nejspíš "omeleta"…
Za několik dní však čekalo u hnízda další překvapení.
Tento párek moudivláčků si ještě zřejmě nevybral všechny těžkosti při svém chystaném hnízdění. Ve chvíli, kdy u nehotové konstrukce bylo volno, ozvalo se krátké zavolání a po větvičkách sešplhával drobný pták. A nebyl to ten moudivláček, který tu byl "doma".
Byla to sýkora modřinka, jíž se u vody mezi břízkami také zalíbilo. Zatím co moudivláčci pokračovali ve stavění a co chvíli přilétali s novým materiálem na hnízdo, sýkora přilétla naopak ve chvilce, kdy zrovna moudivláčci odletěli. Spouštěla se níž po větvích, až k místům, kde na větvičku bylo hnízdo přichycené.
Vítr byl snad ještě silnější toho dne a z těžkých nízkých šedivých mraků se co chvíli snášely i studené spršky. Před fotoaparátem se však začalo odehrávat něco, co se jentak nevidí a tak původní přání po lepších podmínkách šlo v tu chvíli docela stranou.
Modřinka se bez okolků a soustředěně pustila do uhlazených vláken. Sýkora je začala tahat a pilně zobáčkem zpracovávat… Její počínání bylo podivné. Buduje snad spolu s moudivláčky hnízdo také i sýkora? Hodlá se snad s nimi také zde usadit a hnízdit?
Když však již hotové spojení začala opět rozpojovat a vytahávat, její chování však začalo být hned jasnější. K moudivláčkům rozhodně nepřišla ani pomáhat, ani (spolu) bydlet...
Sýkorka si v tu samou dobu také stavěla své hnízdo a stejně jako moudivláčci si i ona sháněla materiál zase na své obydlí. A nejbližší vhodný našla- přímo v hnízdě jiného!
Proč vlastně ne - než hledat a vybírat hrubý materiál kdovíkde v okolí, je lepší brát již rovnou připravený a z jednoho místa, že…?! Co na tom, že je to sousedovo …
Nabírala, co jí jen zobáček stačil; a modřinka se přitom ani nezačervenala... Anebo ano?
Dalo by se totiž odhadnout, jak by asi moudivláčci zareagovali, kdyby se u hnízda setkali s cizím lupičem- jistě by mu to jen tak neprošlo. Ale to se nestalo… Sýkora včas od hnízda moudivláčků odlétla, takže si doopravdy spíše uměla předem vyhlédnout okamžik, kdy moudivláčci "nebudou doma". A tak si proto sama mohla, během doby jejich nepřítomnosti, nabrat dost, zase pro své hnízdo.
Po setkání u moudivláččího hnízda tedy je možno klidně říci, že Moudivláček lužní je nepřekonatelný křejčí , košíkář i stavař, a to i když třebas venku padají trakaře a Sýkora modřinka zase protřelý obratný lupič….
Konec
Text a foto: Ing. Pavel Hanibal